Ne, už nechci další informační technologie!!!

Dnešní doba je protkaná informačními technologiemi. Bez nich neuděláme nic. Nenakoupíme, neprojedeme se tramvají ani lékaři bez IT nemůžou fungovat. 

Nezastírám, jsem odpůrce těchto technologií (i když teď píšu na notebooku a za chvíli tento příběh vložím na internet). Chráním svoji duši před „chytrým“ telefonem, který se ve výsledku ukáže mnohem „hloupější“ než ten můj tlačítkový. Chráním se před internetem v mobilu, protože mám pocit, že pak můžu být kdekoliv a kýmkoliv monitorovaná a sledovaná. Ovšem v zaměstnání se bez těchto technologií neobejdu. Jsem však pouhý „user“ – myšleno uživatel.

V zaměstnání se stýkám s klienty. Zvládnu asertivně vyřešit problém s romským podnikatelem rozzuřeným do běla, s bezdomovcem, kterému v krvi koluje vysoké procento alkoholu, ale pokud mi nefungují počítačové aplikace, dostávám se do hluboké deprese.

Vím, že se tím stávám „menšinou“. Většina všechny tyto technologie zvládá bez problémů, ale v té menšině je nás víc.

Pracuji ve zdravotní pojišťovně a mimo jiné k nám dochází i lékaři, kteří si účtují každý měsíc výkony provedené na pacientech. Jak informační systémy pokročily, musí lékaři tyto výkony účtovat elektronicky. Někteří z nich však „pobývají“ se mnou v té menšině, která se ne a ne přizpůsobit.

Nedávno přišel na klientské pracoviště k přepážce stařičký pan obvodní doktor z Horní Dolní a přinesl disketu… Ano, tato prehistorická informační technologie ještě existuje. Podával jí přepážkové pracovnici a ta mu jí odmítla. „Pane doktore, musíte své výkony poslat elektronicky, přes portál“. Pan doktor nechápal. Už to, že musel všechny výkony zadat do počítače, pak uložit na disketu, bylo pro něj zcela vyčerpávající. Má přece léčit lidi! Pracovnice u přepážky byla chápající, proto se na pana doktora usmála a řekla: „No když mi přinesete flešku, tak to nějak uděláme.“ Na tváři pana doktora se vystřídaly všechny mikrovýrazy, které člověk má: nejprve překvapení, pak údiv, následovalo pohrdání a zmatek. Když se z toho pan doktor vzpamatoval, naklonil se spiklenecky k přepážkové pracovnici a řekl potichu: „A CO PIJETE?“ Pan doktor, neznalý slangových názvů IT totiž neslyšel „flešku“, ale FLAŠKU.

Upřímně? Mám strach o sebe ve věku 70 let… Je to ještě daleko, ale myslím si, že při svém vztahu k IT si možná ani nevyčistím zuby… Ale kdo ví, možná žádné mít nebudu…