Jez, dokud to máš horké!

Manželství  (a partnerství všeobecně) je jistě věc těžká, ale někdy i velmi zábavná. Alespoň pro přihlížející (nebo nechtěně poslouchající).

Vyjeli jsme si na kole s mužem během naší dovolené na hrad Kašperk. Jelikož cesta byla náročná a byl čas oběda, v „hradním bistru“ jsem si dala polévku a můj muž klobásu. K tomu samozřejmě pivo, vždyť jsme z Plzně.

Sedli jsme a jedli. Ráda pozoruji lidi, takže ani při tomto „hradním“ obědě neušli mému zraku a sluchu všichni přísedící. Rodinky s dětmi, milenecké páry, skupinky důchodců, psi a postarší manželské páry. Na jeden pár (asi 65-70 let) jsem se zaměřila s vidinou toho, že se něco zajímavého dozvím. A odhadla jsem to dobře.

Pán šel koupit občerstvení a paní zatím hledala místo. Zaujala mě hned svojí nerozhodností. Sedla k jednomu stolu, hned si zase sedla jinam. Vystřídala několik míst a nakonec skončila u nás. Byla to zjevná organizátorka. Manžela hned navigovala, aby šel tudy, ne jinudy. Pán přinesl dvě polévky a chléb. „Ta polévka je šíleně horká, to se nedá jíst.“ říká manželovi. Manžel jedl svoji polévku a chtěl se zvednout.  „Půjdu koupit pivo, dáš si taky?“ „Ale jenom nealkoholické!“ rozhodla ona. „Já myslel, že si dáme třetinku alkoholického, napůl, ještě tu chvíli přece budeme.“ odvětil on. „Sedni si, nikam nechoď a jez tu polévku, dokud je horká! Ukaž, vyměníme si to, ty jí máš určitě chladnější.“ a sebrala pánovi jeho misku s polévkou. Pán si sedl zpět, přisunul si polévku své ženy a poslušně jedl.

„Nooo, pivo asi nebude, viď.“  mluvím v myšlenkách k pánovi.  A ještě v myšlenkách dodám svou psychologickou poučku: pokud ses za celé manželství nenaučil říkat NE a prosadit si své potřeby (pivíčko), teď už to asi nezměníš.

Když se manželé najedli a odešli, své myšlenky jsem sdělila svému muži a poděkovala jsem mu za to, že mi umí říct NE. A on s lehce ironickým úsměvem pronesl svoji již tradiční větu: TY jsi prostě zlatá ženská.