Pátý bod je velmi, velmi nebezpečný, je nutné okamžitě projít staré fotografie (s následnou likvidací nevhodných), omezit kontakty s lidmi, kteří si mohou moji pubertu pamatovat a další podobné kroky. Díky bohu, že synovu pubertu už máme za sebou (o té mé manželka nějakou nejapnou poznámku občas pronese).

Moc pěkně komentované to desatero.

A nejdůležitější z celého článku je....ve zdraví přežily...To je to nejvíc. Na obou stranách "bojiště"':-))

Rada č.2 je tak trochu hec...stačí, když se dostaví nějaká obava, zda je vše jak má být, a to...rád..vyskočí samo:-)) oboustranně.

Doplnila bych jen bod 11: vraťte se k bodu 1. pokud si dítě pořídí (nejlépe slovní) tetování

V kolika letech?

je to přesně tak...procházím jako rodič dablpubertou a opravdu jsme všichni šťastní, že si zavřeme dveře...a necháme se....vybublat čí si být prostě opravdu jen pro sebe samé.... a pak jsou krásný chvíle, kdy ,,se,, naáhle potřebuju. A nakonec i smska ve tvaru Žiju anebo Spím u.... je znakem, že není zdaleka tak zle...

Tak dobře...ukecala jsi mne...nechám ji žít :)

Ta probace po výkonu trestu je fakt vopruz...

Moje maminka, když jí došly argumenty, říkala: "Tobě se to vrátí pětkrát!" A měla pravdu. Dvě dcery, tři synové, pětkrát puberta a pětkrát jiná. Ale přežili jsme to všichni, včetně manžela. I když té legrace bylo někdy až dost.

Obdivuji, že jste to přežila a zachovala si duševní zdraví. Máte moji poklonu.

Karma! Přeji nejen Vám pevné nervy...

Ale já byla hodná v pubertě. Karma se musela splést...