Někdy si myslím, že si tímto chováním tenhle druh manželek kompenzuje potomky, kteří už vylétli z hnízda.

A potřebují pořád někoho směrovat, protože jen ony vědí, jak je to nejlépe.

Naprosto souhlasím. Paní s pánem mluvila jako s dítětem... Ale pán se nechal. Kdybych svému muži řekla, že si nedá pivo, tak by si přinesl dvě... Ale to si nestěžuji, jsem za to ráda.

Nejen proto, že jste asi z Plzně. Hezky odpozorováno

moc děkuji

No, za takových 25-30 let si možná na tento článek vzpomenete...

Oni možná měli za mlada také takové "ideální manželství" jako máte teď Vy. Jenže postupem času na něm zapracovaly starosti o rodinné štěstí a tím pádem díky těmto starostem rezignoval na cokoli ostatního, protože s přibývajícím věkem mu na to ostatní nezbýval čas a energie. Tak se otěží chopila jako správná opora rodinného krbu ona. Jen si neuvědomila, kde je hranice mezi pomocí partnerovi a megerou. Protože už taky zestárla a nezbývá jí energie na rodinné vrkání. Tak prostě pak už jen komanduje rezignovaného.

Polkni prášek!

Děkuji za komentář. Je mi 50, už vím, co si ke mě kdokoliv (nejen partner) může dovolit a hlavně, co já k němu.

Ano, bylo to přesně, jak píšete: spolkni prášek. Ale jinak pán vypadal čistě a učesaně, takže o něj bylo dobře postaráno.